Podle tradičního náboženství mongolských kočovníků, v poslední době často označovaného jako Tengrismus, má každé výrazné místo v krajině svého ducha – tzv. „vládce“, mongolsky edzen.
K uctívání těchto božstev Přírody slouží OVOO – konstrukce z kamenů nebo dřeva. Slovo ovoo v mongolštině znamená „hromádku“ – je tedy pravděpodobné, že ovoo v podobě hromad kamenů jsou původnější než dřevěná.
Ovoo se nejčastěji nachází na vrcholu kopce nebo vedle řeky či pramene, ale může být i v průsmyku nebo na rozcestí, kde je lépe dostupné.
JAK OVOO VYPADÁ A Z ĆEHO SE STAVÍ?
Ovoo mají nejrůznější velikosti i tvary. Jejich velikost záleží na významu místního ducha – vládce, ale také na jejich umístění: ovoo ležící při frekventované cestě zpravidla roste díky množství návštěvníků, kteří přidávají kameny.
Tvary a materiály ovoo do jisté míry závisí na tradicích jednotlivých oblastí, ale často rozdíly vznikají samovolně – individuálními „iniciativami“ věřících. Žádná obecně závazná pravidla pro stavbu a udržování ovoo neexistují, věřící se řídí svými rodinnými tradicemi a vlastním chápáním koncepce ovoo. Kromě rozdílů v materiálu a konstrukci (nejčastější typy jsou hromady kamenů, konstrukce z tenkých dřevěných tyčí ve tvaru teepee a svazky vrbových větví, v moderní době se objevují i zděné konstrukce) se jednotlivá ovoo liší i přítomností či absencí zvláštního oltáře a jeho provedením.
Pravděpodobně novým prvkem v „architektuře” ovoo jsou chadagy – pruhy hedvábí, používané v Tibetu jako symbolický dar a obětina. Mongolové v Mongolsku mají nejraději chadagy v hluboké světlemodré barvě, které pro ně symbolizuje Nebe. V některých oblastech ve Vnitřním Mongolsku se používají chadagy pěti barev – zde jde o čínskou symboliku základních elementů.
JAKÉ DRUHY OVOO MUŽEME ROZLIŠIT?
Mezi hlavní typy ovoo podle účelu patří
- Místní/oblastní ovoo – Tato ovoo jsou zpravidla určená k uctívání vládců hor, řek a jezer. Nacházejí se v těsné blízkosti těchto míst, v případě hor a kopců často přímo na vrcholu. Slouží zpravidla pro komunitu z okolí, které spadá do působení síly místního ducha – vládce.
- Cestovní ovoo – Najdeme je podél frekventovaných cest a silnic. Přestože jsou rovněž „sídlem” vládců významných krajinných útvarů v okolí, jsou určená pro všechny, kdo po cestě projíždějí. Tato ovoo proto také slouží jako odpočívadla a místa pro pikniky.
- Rodinná a rodová ovoo – Mnohé rodiny v Mongolsku mají tradici uctívání malého ovoo v blízkosti jejich kočoviště, které zajišťuje úzkému příbuzenstvu ochranu místního vládce. V oblastech, kde je zachována rodová struktura (Burjatsko, Vnitřní Mongolsko) mají tuto funkci tzv. rodová ovoo, na nichž je kromě lokálních duchů uctíván mytický předek rodu.
- Ovoo s celostátním významem – Specifickým druhem místních ovoo jsou ovoo na tzv. „horách státního kultu“. Tento kult, zakotvený I v mongolské ústavě, se v současnosti týká osmi významných hor a vrcholů. Pravidelných výročních obřadů na těchto ovoo se účastní prezident a členové vlády.
OBŘADY NA OVOO
Ovoo v Mongolsku jsou součástí každodenního života kočovníků. Založení ovoo i běžné uctívání může provádět kdokoli, i když přednost zde mají starší členové komunit, kteří běžně fungují jako laičtí náboženští specialisté.
Ovoo lze založit prostě nakupením počáteční hromádky kamenů a modlitbou. V některých oblastech se do základů ovoo vkládají posvátné předměty či jenom symbolické dárky od zakládajících – mince, obilná zrna a podobně. Zde jde ovšem pravděpodobně o vliv buddhismu.
Běžné uctívání – Každý, kdo kolem ovoo prochází nebo projíždí, by se měl zastavit a provést malou oběť, zpravidla přidáním kamene na hromadu, a jako znak uctivosti je obejít „po směru slunce”. Často jsou na ovoo kladeny drobné obětiny jídla – tradičně výrobky z mléka, v moderní době také bonbóny či sušenky. V některých krajích je zvykem provádět úlitbu vodkou.
Tyto jednoduché úkony mají dnes různé varianty – pokud řidič projíždějícího auta pospíchá, někdy jen vyhodí z okna směrem k ovoo bonbón, provede úlitbu, nebo dokonce jen zatroubí. Ne vždy je však toto zjednodušení považováno za přípustné. Mongolští kočovníci věří, že vládce dotyčného místa může potrestat toho, kdo neprojevil náležitou úctu. Nejčastějším následkem takového opomenutí bývá píchnutá pneumatika na nejbližších kilometrech za ovoo. Mongolové se proto před každou delší výpravou zásobí vhodnými obětinami, aby si zajistili přízeň božstev po dobu celé cesty.
Větší sezónní obřady – Ovoo také slouží jako přírodní svatyně, místa vhodná k větším obřadům různých druhů. Nejčastěji jsou to velké oběti duchům země a vody, které se konají začátkem léta, ale je i mnoho dalších příležitostí. Tyto obřady můžou vést jak zkušení starší laici, tak buddhističtí mniši, v některých oblastech šamani (v jiných oblastech naopak šamani obřady na ovoo provádět nesmějí). Obřady se liší především podle míry vlivu buddhismu: V některých oblastech sestávají z oběti ovce či jiného zvířete, zatímco v jinde se obětují především mléčné výrobky, vodka a další pochutiny.
